Již více než 2 tisíciletí uplynula od betlémské události. Dodnes si připomínáme narození Krista stavěním betlémů v čase vánočním. I tento zvyk prošel dlouhým vývojem. Jedním z prvních impulzů, který vedl k rozšíření zvyku stavět o Vánocích betlémy byla vánoční slavnost o půlnoci 24. prosince 1223 ve skalní jeskyni v lese u Greccia v italské Umbrii. Tehdy ještě jáhen František z Assisi dal do jeskyně jesle naplněné senem, postavil k nim osla a vola, k jeslím pozval kněze, který tam o půlnoci sloužil mši. Tato netradiční oslava narození Krista se zúčastněným tak zalíbila, že byla opakována v dalších letech i po Františkově smrti (1226).

První jesle v Čechách byly údajně postaveny v kostele sv. Klimenta na Starém Městě v Praze v roce 1560. Bohužel se nenašly žádné záznamy o tom, jak tyto jesličky vypadaly. Podrobnější zprávy o napodobování pražských jeslí v městech v okolí Prahy (Stará Boleslav, Mělník, Buštěhrad, Roudnice nad Labem) můžeme najít v zápisech po roce 1570. Později se objevují i ve vzdálenějších místech - v Litomyšli (1580), v Kladsku (1626), v Jičíně (1630) a v Hradci Králové (1650).

Z prostředí kostelů se v 17. a 18. století betlémy začaly šířit i do zámeckých kaplí panovnických a šlechtických sídel. Pozadu nezůstávali ani bohatí měšťané. K bouřlivému rozvoji lidového betlémářství u nás přispěl císař Josef II. který vydal roku 1782 zákaz stavět v čase vánočním jesle v kostelích. V této době byl podobný zákaz vydán i v některých dalších evropských zemích. Prostí lidé si nechtěli nechat tuto vánoční podívanou nikým vzít a začali si pořizovat jesličky do svých domovů.